Opravdu je nutné rozprodávat strakonickou historii? Reakce.

Zpět na úvodní stránku

Předešlé části:

12.4.2016. Opravdu je nutné rozprodávat strakonickou historii?

13.4.2016. Opravdu je nutné rozprodávat strakonickou historii? Pokračování.

15.4.2016. Politické hnutí Strakonická Veřejnost (SV), která má v radě města zastoupení čtyřmi členy, uveřejnila na svém webu dne 15.4.2016 článek „Drážní zabezpečovací zařízení pro muzeum“. Čtenáři ho najdou zde: http://www.strakonickaverejnost.cz/node/271. Níže uvedený text je reakcí na obsah uvedeného článku.

Foto 1: Původní dopravní kancelář v železniční stanici Strakonice, ve které byl provozován řídící pult zabezpečovacího zařízení – současný vchod od kolejiště

Článek SV je připraven jako dokonalá propagace spolku Společnost pro založení muzea zámkové, trezorové a zabezpečovací techniky, o.s. se sídlem v Praze. To, že se mechanická část zabezpečovacího zařízení již dříve odprodala ze Strakonic do Prahy je fakt, ale zároveň také škoda (konstatováno magazínem iStrakonice.cz). Zde je ovšem třeba si připomenout skutečnost, že původní záměr předešlého vedení města nikdy nebyl kupovat obě součásti zařízení. Taková konstrukce vychází pouze z dílny SV. Proto také spolek mohl bez větších problémů realizovat odkup mechanické části. Město Strakonice naštěstí odkoupilo alespoň řídící pult, který je pro výstavní účely i mnohem zajímavější.

Samozřejmě, bylo by určitě hezké mít obě části pohromadě a takto je vystavovat. To již ovšem bohužel nejde. Kdyby se ale jednalo se spolkem o odkupu mechanické části, kdo ví…. (konstatováno magazínem iStrakonice.cz). V každém případě se ale jedná o dvě samostatná zařízení.

Snaha ponechat si řídící pult zabezpečovacího zařízení ve Strakonicích není rozhodně zaměřena proti zmíněnému spolku. Přece jenom ale jde o spolek a Strakonice nemají nikde záruku v tom, že se jim podaří muzeum vybudovat. Nejde tedy o prodej do muzea s dlouholetou tradicí, muzeum ještě fakticky neexistuje. Nezpochybnitelným faktem navíc stále zůstává, že řídící pult je spjat s technickou historií Strakonic a jako takový by měl zůstat technickou památkou právě ve Strakonicích. Původním záměrem bylo ho umístit v hale pro cestující jako připomínku historické etapy nádraží. Současně by se jednalo o pozvánku do města, konkrétně na hrad do Muzea středního Pootaví Strakonice.

Když se například rekonstruovala národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice v Ostravě, zachraňovalo se pro pozdější vystavení, co jenom šlo - i drobnosti. Tam si své památky zapsané v seznamu Evropského kulturního dědictví skutečně váží. Strakonice si od voleb 2014 na rozdíl od Ostravy na záchranu svého dědictví jenom hrají.

Foto 2: Když se například rekonstruovala národní kulturní památka Dolní oblast Vítkovice v Ostravě, zachraňovalo se pro pozdější vystavení, co jenom šlo - i drobnosti. Tam si své památky zapsané v seznamu Evropského kulturního dědictví skutečně váží. Strakonice si od voleb 2014 na rozdíl od Ostravy na záchranu svého dědictví jenom hrají.

Tvrzení, že dojde k vystavení dvou nefunkčních kusů je nesmysl, celý systém již asi těžko někdy bude fungovat společně a řídit dopravu. Demontáž obou zařízení s tím ani nikdy nepočítala! Demagogické je tak tvrzení, že by došlo k poškození historického unikátu, jak článek SV uvádí.

Zajímavým výrokem v článku SV je další část první odrážky ve shrnutí článku. Uvádí se v ní, že by někdo jiný mohl vystavovat přístroj jako celek a propagovat tak Strakonice. Text se dá pochopit i tak, že by město mohlo prodat například Mezinárodní dudácký festival, protože kupující by Strakonice propagoval tím, že by provozoval tradici, jenž vznikla ve Strakonicích. Oba příklady jsou nesmysl, jejich podobnost ovšem není čistě náhodná.

Argumentem SV je i to, že „Město Strakonice nemá v tuto chvíli vhodné prostory, kde by mohlo svoji část zabezpečovacího zařízení vystavovat“. Podívejme se na toto tvrzení z jiného úhlu. Strakonice také nemají konkrétní projekt, jak naložit s koupí bývalé přádelny Fezko – a přesto byla zakoupena. Anebo příklad Prahy. Hlavní město usiluje, aby jí zůstalo monumentální dílo Alfonse Muchy – jeho nádherná Slovanská epopej obsahující dvacet velkoformátových pláten. Praha přitom dosud nemá pro dílo adekvátní prostory, k jejichž výstavbě se navíc v minulosti sama zavázala.

Nebylo by třeba hezké v části bývalé přádelny udělat koutek zabývající se technickou minulostí města? Pokud by tam skutečně vzniklo technologické centrum a podnikatelský inkubátor, šlo by o důstojné propojení minulosti se současností. Otázkou ovšem zůstává, zda novému vedení města jde o zachování jakékoliv minulosti. Technickou z toho nevyjímaje… Anebo jinak. Když je šance ukázat veřejnosti zajímavou technickou památku, je skutečně takovým problémem najít pro zařízení o velikosti jedné větší skříně naležato místo?

Například v objektu bývalé přádelny Fezko je skutečně málo místa na budoucí vystavení řídícího pultu ze strakonického vlakového nádraží?

Foto 3: Například v objektu bývalé přádelny Fezko je skutečně málo místa na budoucí vystavení řídícího pultu ze strakonického vlakového nádraží?

Co se týká ceny, SV by se měla informovat, jaké jsou ceny takového zařízení mezi sběrateli. Zvláště, když jde o mechanismus, jehož podobné typy byly provozovány v celém Rakousku-Uhersku! To, že bylo zakoupeno za cenu šrotu, svědčí spíše o umění prostředníka, který prodej zařízení domluvil. V žádném případě nejde o reálnou sběratelskou a historickou hodnotu technické památky. Otázkou také zůstává, proč spolek nekoupil již dříve celé zařízení a řídící pult tak měl skončit podle tvrzení SV údajně ve šrotu. O skončení zařízení ve šrotu přitom nikdy nikdo nemluvil – kromě SV. Bylo pouze prodáno za cenu šrotu. Proto, aby město nemuselo za něho platit vysokou částku a prodávající ho mohl zároveň legálně odepsat z inventáře.

Rozeberme ještě článek SV ze dvou dalších úhlů. V roce 2015, intenzivněji potom v roce 2016, přešlo nové vedení města na filozofii „Občane, volil jsi, tak nyní mlč, o tvůj názor nikdo nestojí!“ Na webových stránkách města v záložce „Podklady k jednání Rady“ (viz http://www.strakonice.eu/podklady/601) přestalo nové vedení totiž zveřejňovat dopředu podklady pro jednání rady. Ty se na zmíněné adrese objevují spolu se zápisy až následně, v řádech několika dnů až týdnů po skončení jednání rady. Proč nemohou občané vědět, co bude rada aktuálně projednávat? Alespoň hlavní body, které jsou před jednáním rady známé? Vždyť by i občané mohli dávat radě své podněty a připomínky pro její rozhodování.

Nové vedení města navíc čím dál tím častěji obchází i samotné zastupitele. Příkladem může být pozvánka na 11. jednání zastupitelstva konaného 20.4.2016. Proč nesmí zastupitelé znát dopředu například obsah bodu programu číslo 3, který zní: „Teplárna Strakonice a.s. – zástupce na VH“. Zastupitelé se jako představitelé města musí smířit s tím, že bod je tzv. „bez materiálu.“ Jindy zase vedení města dá zastupitelům projednávaný bod tzv. „na stůl“. Proč to dělají? Občané ani zastupitelé totiž nesmí mít čas na přípravu připomínek, nové vedení radnice nechce připustit k přijímaným usnesením pokud možno žádnou diskuzi. Ani tu konstruktivní.

A co to má společného s kauzou zabezpečovacího zařízení? Hodně. Kdyby rada své záměry netajila, nemusela by schvalovat nejrůznější usnesení, která čím dál tím častěji následně sama revokuje. Hledat logiku v článku SV v tom, že rada schválí prodej zařízení a následně odloží výkon rozhodnutí z důvodu, že čekají na „vyjádření Muzea středního Pootaví Strakonice, které chtělo zařízení také koupit a vystavit je v nové hale“, je zbytečné. V tom totiž žádná logika není! Skutečně se nemohla rada zeptat muzea na názor dříve, než o zařízení rozhodovala?

Shrnuto a podrženo. Vyjádření SV s podpisem „Kolektiv SV“ je tak neskutečně amatérské, tendenční a především hloupé, že je lepší se zdržet dalšího a podrobnějšího hodnocení článku. Jeho cíl je ovšem zřetelný. Co možná nejvíce uškodit předešlému vedení města. Bez ohledu na to, že dojde k poškození samotných Strakonic. K problematice ještě tři perličky.

První perlička. Leckterý čtenář si možná řekne, že když už má spolek ve vlastnictví tak krásnou a zachovalou mechanickou část zabezpečovacího zařízení (viz foto v článku SV), tak proč by nemohl mít k němu i řídící pult. Ono je to ale trochu jinak, milí čtenáři. SV jednoduše řečeno lže! Obrázek u jejich článku totiž nezobrazuje zařízení ze Strakonic, zakoupené spolkem. V tomto případě se jedná o výhybkářský přístroj Siemens & Halske typu 5007, stavědlo 3 v Linci, Horní Rakousy. Tak takto SV manipuluje s veřejným míněním ve Strakonicích…

Foto 4: Článek SV dokumentující jejich manipulaci s míněním čtenářů – přiložené foto bez popisku se snaží navodit dojem velké a krásné mechanické části zabezpečovacího zařízení ze Strakonic

Druhá perlička. Koupě zařízení není zas až tak zásluhou nového vedení. To pouze dokončilo nákup jako logický krok, který celý předjednalo minulé vedení radnice. Strakonice totiž o zařízení projevili zájem ještě v době, kdy bylo plně v provozu na strakonickém nádraží.

Třetí perlička. SV chce psát „odborný článek“ a přitom není schopna zpracovat ani ta nejzákladnější fakta. Nepíše totiž pravdu ani v tom, kdo vlastně Strakonicím prodal řídící pult zabezpečovacího zařízení. SV tvrdí, že to byly České dráhy, a.s. (ČD). Ve skutečnosti ale zařízení Strakonicím prodala Správa železniční dopravní cesty, státní organizace (SŽDC). Politické hnutí SV při svém rozhodování detaily moc neřeší. Dalo by se říct – „když se kácí les, létají třísky“. SV přece reprezentuje světlé zítřky a v rámci „nápravy zla z doby minulé“ je jim podle nich dovoleno a předem omluveno vše.

Na závěr ještě malá exkurze do historie pro SV. V České republice i ve světě existuje mnoho případů, kdy někdo vlastní jednu část kulturní či technické památky a někdo jiný zase druhou, nebo i další. Muzea v těchto případech mívají ovšem snahu spíše získat část odjinud, než aktivně nabízet svůj exponát někam jinam. Zvláště, když technická památka byla provozována ve Strakonicích. Proč spolek v Praze nevystavuje podobné zařízení z některého pražského nádraží a Strakonice zase z toho svého?

Aby tvrzení z minulého odstavce nezůstalo bez důkazu, zůstaňme ve Strakonicích. Strakonice například vlastní jednu vzácnou historickou památku, jejíž pravděpodobná druhá část se nachází v soukromých rukou. Znamená to tedy, že povinností Strakonic by mělo být jejich část dobrovolně odevzdat nebo prodat onomu soukromému subjektu? Přijmeme-li logiku SV, tak asi ano. Chtějí to samé ovšem občané Strakonic?

Fragment historické památky, který je v držení soukromé osoby a jehož pravděpodobná část je vystavena ve Strakonicích. Blíže o této památce v některém z příštích článků.

Foto 5: Fragment historické památky, který je v držení soukromé osoby a jehož pravděpodobná část je vystavena ve Strakonicích. Blíže o této památce v některém z příštích článků.

V přiložené fotopříloze je možné prohlédnout si další technické památky, které jsou uloženy v původní dopravní kanceláři a jistě mohou tvořit součást budoucí železniční expozice.

Karel Janský

Fotopříloha: