Zpět na úvodní stránku
Strakonická Veřejnost a její kolaboranti
tunelují Teplárnu Strakonice, a.s.
10.3.2019. Je velmi těžké ve světle důkazů, faktů a souvislostí prokázat tunelování a korupci. Samotné zmapování takové činnosti je náročné na čas, peníze, shánění důkazů i na samotné zpracování tématu. Dnešní odhalení nás zavede do teplárny ve Strakonicích, kde se magazínu iStrakonice.cz podařilo prokázat tunelování majetku společnosti. Vzhledem k tomu, že teplárna patří ze 77,3 % Městu Strakonice, okrádáni jsou tak všichni obyvatelé tohoto okresního města. A pachatelé? Zejména předseda představenstva teplárny Břetislav Hrdlička a právník teplárny Miloslav Tuháček.
Foto 1: Od sedmdesátých let minulého století vlastnila
Teplárna Strakonice, a.s. horské rekreační středisko na Kvildě.
O prodeji rekreačního střediska na Kvildě jsme již psali v samostatném článku „Teplárně Strakonice, a.s. pod vedením Strakonické Veřejnosti dochází peníze a tak v tichosti rozprodává svůj majetek – tedy majetek občanů“. Celá finanční transakce vzbuzovala od počátku podezření, že vlastně dochází k tunelování majetku teplárny. Dnes již můžeme říct, že podezření se potvrdilo. Zejména poté, co se magazínu iStrakonice.cz podařilo zajistit inkriminované prodejní smlouvy, které se týkají prodeje a koupě horské chaty na Kvildě. Konkrétně č.p. 18.
Foto 2: Rekreační středisko, dříve v majetku Teplárny Strakonice, a.s.,
stojí přímo v centru horské obce Kvilda naproti obecnímu úřadu.
Vlastnit rekreační středisko v tak atraktivní lokalitě, jakou je obec Kvilda, je prestižní záležitostí. Obec se nachází na Šumavě v okrese Prachatice, 16 km jihozápadně od Vimperku. S nadmořskou výškou 1 065 m se jedná o nejvýše položenou obec v České republice. Leží 5 km od pramenů Teplé Vltavy v místech, kde do ní zleva ústí Kvildský potok. Žije zde 136 obyvatel. V bezprostřední blízkosti bývalé chaty teplárny se nachází několik lyžařských sjezdovek a okrajem obce prochází tzv. Šumavská magistrála. Jedná se o turistickou červeně značenou páteřní trasu na Šumavě, často využívanou běžkaři, cyklisty i pěšími turisty. Vede převážně podél české státní hranice s Německem a Rakouskem napříč celým pohořím Šumava. S délkou přes 140 km se jedná o nejdelší šumavskou turistickou trasu. Zájemci zde najdou sportovní vyžití nejenom v zimě, ale i v létě.
Foto 3: Dnes již strakonická teplárna rekreační středisko na Kvildě nevlastní. Přišla tak o možnost nabídnout rekreační vyžití svým zaměstnancům a také obyvatelům Strakonic. V oblasti, kterou by jí zejména díky blízkému lyžařskému areálu a krásné horské přírodě mohl kde kdo závidět. Teplárna o své rekreační středisko přišla díky tomu, že ji lidé z politického hnutí Strakonická Veřejnost (SV) se svými kolaboranty museli nedobrovolně prodat, aby získali peníze pro jimi špatně vedenou teplárnu.
Foto 4: Předseda představenstva teplárny a starosta města Břetislav Hrdlička se snažil v rozhovoru pro Týdeník Strakonicko (číslo 1 z 2. ledna 2019, „Co hýbe Strakonicemi, Novoroční otázky na tělo“) přesvědčit obyvatele města, že v případě rekreačního střediska teplárny šlo o starou neefektivní budovu. Lhal, aby odůvodnil nucený prodej střediska.
V roce 2018 se teplárna po neuváženém zlevňování tepla a špatném hospodaření a řízení společnosti pod vedením Břetislava Hrdličky ze Strakonické Veřejnosti dostala do finanční krize. Aby podnik nezkrachoval a informace o špatné ekonomické situaci se nedostala na veřejnost, představenstvo teplárny rozhodlo o prodeji rekreačního střediska (z politiků byli v představenstvu Břetislav Hrdlička, Pavel Zach a Josef Eigner + s nimi kolaborující Pavel Mareš, ředitel tělovýchovných a rekreačních zařízení města). Představenstvo pověřilo prodejem rekreačního střediska svého právníka a člena dozorčí rady teplárny Miloslava Tuháčka, člena České advokátní komory.
Ještě k rozhovoru s Břetislavem Hrdličkou, viz foto č. 4. Ano, chata pochází z dob socialismu. Strakonická teplárna ji zakoupila někdy kolem roku 1977. Původně ji vlastnila armáda, potom obec Kvilda. Na Teplárnu Strakonice, a.s. přešla od jejího předchůdce, kterým byly Jihočeské energetické závody, s. p., České Budějovice. Teplárna Strakonice byla převedena podle zákona 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby do majetku Fondu národního majetku a založen byl samostatný právní subjekt Teplárna Strakonice, a. s.
Břetislav Hrdlička je velký lhář když tvrdí, že rekreační středisko na Kvildě nebylo nikdy rekonstruováno. Jeho lež snadno odhalíme pomocí veřejně dostupných Výročních zpráv teplárny.Do rekreačního střediska se investovalo i dříve, veřejně přístupné závěrečné zprávy jsou ale až od roku 2005. V roce 2006 přišla úprava rekreačního střediska Kvilda na 415 000 Kč. V roce 2007 teplárna investovala tamtéž 584 000 Kč. V roce 2011 proběhla velká rekonstrukce střediska za 143 000 Kč, kdy největší část práce odvedla sama teplárna pomocí svých zaměstnanců. Jejich výkony se v uvedené částce neprojevují. Došlo přitom ke zbudování prvního patra se sedmi pokoji (č. 10 až 16, celkem 19 nových lůžek). Celé horní patro je tedy vlastně úplně nové! Z uvedeného vyplývá, že na rekonstrukci rekreačního střediska byla teplárnou jenom od roku 2006 vynaložena částka 1 142 000 Kč – bez započtení práce vlastních zaměstnanců.
V letech 2006 až 2015 byly v rekreačním středisku mimo zbudování celého prvního patra prováděny rozsáhlé opravy vnitřních prostorů chaty. Opravy se dočkala sušárna bot, lyžárna a WC v budově. Došlo i na oddělené sprchy pro muže a ženy, opravily se vnější komunikace, střecha budovy a okolí budovy. V chatě byla vždy společenská místnost a každý pokoj měl vlastní kuchyňskou linku vybavenou pro vaření. Chata byla pravidelně obsazována v zimních měsících pro zimní sporty a v letních měsících pro cyklistiku a turistiku. Strakoňáci si ji oblíbili zejména pro blízkost od Strakonic (50 km). Otázkou proto je, jak dlouho bude ještě moct Břetislav Hrdlička obyvatelům Strakonic tak nepokrytě lhát, jak to učinil v Týdeníku Strakonicko číslo 1/2019.
Ano, úkolem teplárny není vydělávat na cestovním ruchu. V jejím zájmu je ale zcela určitě starost o vlastní zaměstnance. Nabídneme-li jim totiž něco, co zvýší jejich spokojenost v soukromém životě, získáme tak spokojenější a oddanější pracovníky. Již uznávaný podnikatel Tomáš Baťa zastával názor, že pro kvalitní pracovní výkon je nutná rekreace po práci. Propracovaný rekreační systém byl jedním z jeho nástrojů, pomocí kterého vybudoval své obuvnické impérium ve Zlíně i jinde ve světě.
Foto 5: Autor článku se zakladatelem obuvnického impéria Tomášem Baťou ve Zlíně
Břetislav Hrdlička v rozhovoru pro Týdeník Strakonicko č. 1/2019 lže i v tom, že teplárna údajně prodávala své rekreační středisko na Kvildě pomocí webu teplárny. Není to pravda. A pokud ano, inzerát musel být zveřejněn jenom „pro formu“ pouze na několik hodin, nejlépe v době kdy lidé spí. Jak již bylo uvedeno, prodej zajišťoval a zprostředkovával právník a člen dozorčí rady Miloslav Tuháček, který se na prodeji i sám díky poplatkům napakoval.
Ještě k tvrzení Břetislava Hrdličky o tom, že teplárna má dosud v majetku „pár rekreačních stavebních buněk v kempu na Milavách“. Ve skutečnosti se jedná o 8 klasických dřevěných chat s podezdívkou. Ve dvou případech s loděnicí. Chaty stojí na rozsáhlém pozemku ve vlastnictví Teplárny Strakonice, a.s. (9 172 m2) na hranici rekreační oblasti autokempu Milavy.
Pojďme se ale dnes podívat podrobně na prodej rekreačního střediska teplárny na Kvildě pomocí dvou kupních smluv, které má redakce magazínu iStrakonice.cz k dispozici. Z nich vyplývá, že prodej střediska byl účelově směřován k tomu, aby Teplárna Strakonice, a.s. na transakci prodělala. Na prodeji přitom vydělal prokazatelně právník teplárny Miloslav Tuháček, kterému šly na účet poplatky za uskutečnění prodeje. Smlouva o prodeji chaty je pro teplárnu tak nevýhodná, že je téměř nemožné, aby doslova o tunelování nevěděli předseda představenstva Břetislav Hrdlička a člen představenstva teplárny Pavel Mareš, kteří kupní smlouvu podepsali. Že by zejména Břetislav Hrdlička, bývalý dlouholetý majitel realitní kanceláře, o nevýhodnosti smlouvy pro teplárnu nevěděl, je skutečně nemyslitelné.
Právník teplárny Miloslav Tuháček celou kupní smlouvu sestavil a figuroval v ní i jako tzv. schovatel, který měl za úkol převzít peníze od kupujícího do své úschovy a prodávajícímu je uvolnit až po vkladu do Katastru nemovitostí (do 5 dnů). Zarážející je již fakt, jak může člověk spojený s prodávajícím brát peníze do úschovy od kupujícího. Jde o stav, který bude jistě zajímat Českou advokátní komoru. Co se týká vlastní smlouvy, ta je sestavena právníkem Tuháčkem neskutečně amatérsky a se zjevným úmyslem poškodit teplárnu. Podivná je i skutečnost, proč nebyl prodej uskutečněn veřejně způsobem, kdy by se mohlo přihlásit více zájemců, a teplárna by si tak mohla vybrat nabídku s nejlepší prodejní cenou a nejlepšími dalšími podmínkami.
Nyní je třeba odhalit, že kupní smlouvy jsou vlastně dvě. První kupní smlouvou, uzavřenou dne 9.11.2018, prodává „Teplárna Strakonice, a.s.“ své rekreační středisko na Kvildě za cenu 9 mil. Kč včetně DPH realitní kanceláři z Volyně „PATERNA - REALITY, s.r.o.“ Druhou kupní smlouvou, uzavřenou dne 5.2.2019, prodává obratem realitní kancelář z Volyně „PATERNA - REALITY, s.r.o.“ získané rekreační středisko na Kvildě již za cenu 10 mil. Kč s DPH obchodní společnosti z Českých Budějovic „Zotavovna s.r.o.“, která k tomu byla účelově zřízena teprve 21.1.2019, tedy 15 dnů před podpisem smlouvy. Realitní kancelář prodala od teplárny zakoupené rekreační středisko za pouhých 88 dnů a vydělala na tom s DPH rovný 1 mil. Kč. Bez DPH šlo o 826 446 Kč. Z uvedeného vyplývá, že Teplárna Strakonice, a.s. neprodala svůj majetek za nejlepší cenu a nechovala se tak jako řádný hospodář. Pokud by středisko prodávala veřejně, mohla dostat více nabídek, jistě pro ni výhodnějších.
U druhé kupní smlouvy je podivná skutečnost, že prodej od realitní kanceláře novému majiteli jako prostředník zajišťoval advokát František Pacovský ze Strakonic, když realitní kancelář jako prodávající je z Volyně a kupující z Českých Budějovic. Nechtěl si náhodou někdo ze Strakonic pohlídat, aby se „jeho investice“ provedla podle „jeho zájmů“? Třeba ale v tomto případě jde skutečně o náhodu, která v sobě nic podezřelého neskrývá. Každopádně je třeba podotknout, že kupní smlouva advokáta Pacovského je na rozdíl od amatérské smlouvy Tuháčkové sestavená na profesionální úrovni. U obou smluv (jejich částí) zde uveřejňovaných jsou osobní údaje osob nespojených s Teplárnou Strakonice, a.s. úmyslně zakryty.
Foto 6_1 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy Teplárna Strakonice, a.s. prodává rekreační středisko na Kvildě realitní kanceláři PATERNA - REALITY, s.r.o. U právníka Miloslava Tuháčka zde zřejmě dochází ke střetu zájmů v neprospěch kupujícího, jelikož je zároveň součástí strany prodávající. Prodávané pozemky jsou v jeho smlouvě jen základně popsány. Co je ovšem důležitější, v kupní smlouvě není zřetelně stanoveno, zda se předmětem prodeje stává též vnitřní vybavení budovy. Je jistě zbytečné si představovat, že by teplárna před prodejem vnitřní vybavení odvezla a realitní kancelář následně před prodejem rekreačního střediska vnitřní vybavení doplnila. Otázkou potom je, jak bylo vnitřní vybavení chaty, dosud evidované v majetku teplárny s nějakou hodnotou, ošetřeno – když není jednoznačně uvedeno jako součást prodeje rekreačního střediska. Anebo je? Tomu ale odporuje ustanovení smlouvy na str. 3 ve znění „Prodávající se zavazují nemovité věci, které jsou předmětem této smlouvy, předat vyklizené kupujícímu nejpozději do 10 dnů poté, co dojde k zápisu vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí“. A proč „prodávající se zavazují“, když je jenom jeden prodávající? Právník Tuháček možná vzal někde vzor a špatně ho upravil. Navíc, jak mohlo být rekreační středisko vyklizeno, když do 31.1.2019 byly v chatě nasmlouvány rekreační pobyty (viz foto č. 8_1)?
Foto 6_2 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o. prodává rekreační středisko na Kvildě obchodní společnosti Zotavovna s.r.o. Prodávané pozemky jsou zde lépe popsány a navíc je zde uvedeno, že prodej se uskuteční „včetně jejich součástí a příslušenství, s užíváním těchto nemovitých věcí spojenými (dále jen „Nemovité věci“)“. Dále je v kupní smlouvě uvedeno, že „Předmětem koupě dle této smlouvy jsou Nemovité věci spolu s veškerými součástmi a příslušenstvím, jak jsou popsány v čl. I. této kupní smlouvy“.
Foto 7_1 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy Teplárna Strakonice, a.s. prodává rekreační středisko na Kvildě realitní kanceláři PATERNA - REALITY, s.r.o. za cenu 9 000 000 Kč. Ve smlouvě není uvedeno, zda cena již obsahuje 21 % DPH nebo ne. Uvedené navozuje dojem, že se právník Tuháček snažil opticky zvýšit cenu nemovitosti, která takto navenek vypadala pro veřejnost lépe než cena 7 438 017 Kč bez DPH, kterou teplárna ve skutečnosti za prodej chaty na Kvildě obdržela. Ze zákona o cenách č. 526/1990 Sb. ale vyplývá, že není-li dohodnuto smluvními stranami něco jiného, je součástí kupní ceny mj. i příslušná daň a clo. To znamená, že teplárna musí ještě státu z částky 9 mil. Kč odvést 21 %, což zaokrouhleně činí 1 561 983 Kč. Právník Tuháček si zřejmě myslel, že vedení teplárny bude prezentovat celých 9 mil. Kč jako zisk za prodej chaty a že se těžko někdo bude ptát, zda cena je s DPH nebo bez DPH. Jak se ovšem dočteme ke konci našeho článku, zisk za prodej chaty uvedený v tomto odstavci není konečný – ve skutečnosti je ještě nižší. Na fotu č. 7_1 je i vidět, že kupní smlouva byla napsána na hlavičkovém papíru advokáta Tuháčka.
Foto 7_2 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o. prodává rekreační středisko na Kvildě obchodní společnosti Zotavovna s.r.o. za cenu 10 000 000 Kč. Ve smlouvě je jasně uvedeno, že cena již obsahuje 21 % DPH. Takový postup je všeobecně odborníky i samotným Katastrálním úřadem doporučován při uzavírání kupních smluv na nemovitosti. Minimálně proto, že je transparentnější a předchází budoucím nedorozuměním.
Foto 8_1 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy Teplárna Strakonice, a.s. prodává rekreační středisko na Kvildě realitní kanceláři PATERNA - REALITY, s.r.o. Jde o ustanovení smlouvy upozorňující nabyvatele, že je třeba do 31.3.2019 dodržet seznam objednávek na ubytování, které byly před uzavřením smlouvy nasmlouvány. Jelikož k faktickému převodu majetku z teplárny na nového majitele (zápisu do Katastru nemovitostí) došlo někdy 28.12.2018, nový majitel měl dodržet smlouvou předepsané závazky.
Foto 8_2 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o. prodává rekreační středisko na Kvildě obchodní společnosti Zotavovna s.r.o. Nabývající realitní kancelář prodává majetek již 5.2.2019 dalšímu majiteli a o předchozím závazku není ve smlouvě ani zmínka. Dokonce se v ní píše o tom, že „na převáděných Nemovitých věcech neváznou… jakákoliv jiná práva třetích osob ani jiné právní povinnosti.“ Podle získaných informací byl majetek na společnost Zotavovna s.r.o. fakticky přepsán již 5.3.2019. Jak tedy měly být objednávky dodrženy, když k tomu již neexistovalo žádné smluvní ujednání? Navíc již ze změny vlastníka teplárny na realitní kancelář měla být nemovitost vyklizena. Vše nasvědčuje tomu, že nakonec smluvní povinnosti vůči rekreantům dodrženy byly, protože všechny převody se udály pravděpodobně mezi známými osobami. Anebo že by realitní kancelář přesvědčila rekreanty, aby „dobrovolně“ své pobyty na horách zrušili?
Foto 9_1 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy Teplárna Strakonice, a.s. prodává rekreační středisko na Kvildě realitní kanceláři PATERNA - REALITY, s.r.o. Sepsáním smlouvy byl pověřen právník teplárny a člen její dozorčí rady Miloslav Tuháček. Mimo uvedené sehrál i roli úschovny, kam kupující složil kupní částku. Podivné na tom je, že právník Tuháček byl zároveň součástí prodávajícího a kupující s tím souhlasil. Jako by se všichni znali a prodej tak byl uskutečněn mezi známými osobami. Právník Tuháček přece zajišťoval bez veřejného výběrového řízení zájemce o koupi majetku teplárny. Ve smlouvě není navíc v rámci transparentnosti obchodu uvedena žádná konkrétní částka, která by představovala úhradu služeb poskytnutých právníkem Tuháčkem. Kolik si tedy Tuháček za svoje služby naúčtoval? Dvacet tisíc jako kolega z druhé smlouvy? Padesát tisíc? Sto tisíc? Zaplatí to přece teplárna tak proč nezískat nějaké peníze tzv. „navíc“. Pokud by nic netajil, nebyl důvod částku do smlouvy neuvést, jak to učinil jeho kolega z druhé smlouvy.
Foto 9_2 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o. prodává rekreační středisko na Kvildě obchodní společnosti Zotavovna s.r.o. Stručné a jasné. Kupující společnost Zotavovna s.r.o. zaplatí navíc 20 000 Kč za služby schovatele. Proč ale v případě druhé smlouvy tyto náklady platí kupující a v případě první smlouvy prodávající? Odpověď je jednoduchá. „Někdo“ potřeboval co nejvíce snížit kupní cenu teplárny způsobem, že vedlejší náklady zaplatí právě teplárna, které se tím snížil zisk. Komu by to ale vadilo, teklo přece z cizího. Otázkou zůstává, kolik takových podobných smluv se v teplárně po právníkovi Tuháčkovi a Břetislavu Hrdličkovi jako podepisujícím ještě najde.
Foto 10_1 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy Teplárna Strakonice, a.s. prodává rekreační středisko na Kvildě realitní kanceláři PATERNA - REALITY, s.r.o. Asi nejzajímavější a zároveň nejpodivnější součást smlouvy. Otázka, kdo zaplatí daň z nabytí nemovitých věcí. Nejdříve se podívejme, jak je to podle zákona. Do konce roku 2016 hradil uvedenou daň v drtivé většině případů prodávající. Pouze pokud se s kupujícím na tom výslovně dohodl, platil daň kupující. V současné době zákon stanoví jasné pravidlo, podle kterého nese daňovou povinnost výlučně kupující. Prodávající proto není ani ručitelem a zaplacení daně se ho žádným způsobem netýká. Není ani možné smluvně přenést daňovou povinnost na prodávajícího. Daň tedy bude hradit vždy pouze ten, kdo si nemovitost kupuje.
Dne 1.11.2016 totiž nabyla účinnosti novela č. 254/2016 Sb., jíž se změnilo zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. o dani z nabytí nemovitých věcí. Daň podle zákona proto nově platí nikoli prodejce, ale výhradně kupující. „Mistr“ Tuháček uvedené zákonné opatření ovšem dokázal ve smlouvě obejít. Uvedl, že „Obě smluvní strany se dohodly, že tuto zálohu na daň z nabytí nemovitých věcí uhradí prodávající, a to do 15 dnů od té doby, co mu bude předloženo výše popsané daňové přiznání s uvedením platebního spojení pro úhradu této daně.“ Co to tedy v praxi znamená? Zákonnou povinnost platit daň má sice kupující, ale teplárna mu „bokem“ na jeho povinnost „přisype“ peníze ze svého. Takže z teplárny bylo tímto způsobem vytunelováno zhruba 300 000 Kč. Z cizího přece krev neteče… O dalších nákladech rozhoduje dohoda mezi prodávajícím a kupujícím. Běžně tyto náklady hradí kupující, podle dohody se ale mohou o náklady podělit. Zde se náklady na sepsání kupní smlouvy a náklady úschovy zavazuje nepochopitelně uhradit prodávající, tedy teplárna. Dokonce prodávající teplárna zde hradila i „náklady na opatření podkladů pro vyměření daně z nabytí nemovitých věcí, popřípadě na vypracování znaleckého posudku pro účely této daně“. Jak popřípadě? Tak vypracovával se znalecký posudek nebo ne? Neexistuje asi přitom lepší způsob, jak z teplárny pomocí navýšení poplatků vyvést částky klidně v řádu desetitisíců Kč.
Foto 10_2 (zde ve větší velikosti): Kupní smlouva, kdy realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o. prodává rekreační středisko na Kvildě obchodní společnosti Zotavovna s.r.o. Advokát tohoto prodeje správně určil, že podle zákona 4 % daň z nabytí nemovitých věcí musí zaplatit kupující. Navíc celkem logicky napsal, že „veškeré náklady se sepsáním této kupní smlouvy a smlouvy o úschově, která je současně uzavírána a přímo souvisí s touto kupní smlouvou, hradí každá ze stran z jedné poloviny“. Správní poplatek za návrh na vklad do Katastru nemovitostí v případě první smlouvy hradil kupující, v případě druhé smlouvy prodávající. Podle zákona je to celkem jedno kdo tak učiní, poplatek za návrh na vklad činí 1 000 Kč. Rovněž zde by ale bylo vhodné se nad oběma případy pozastavit. Obecně se doporučuje, aby se navrhovateli stali jak kupující, tak i prodávající. Mimo jiné kvůli ochraně před zpětvzetím návrhu. Nejideálnějším řešením vždy je podepsat návrh na vklad do Katastru nemovitostí společně při podpisu kupní smlouvy. Takový postup rovněž doporučují jak odborníci, tak i samotný Katastr nemovitostí. V případě první kupní smlouvy je skutečně hodně podivné, že návrh na vklad podával právník prodávající strany Tuháček, který zároveň spravoval peníze mu dané kupujícím do úschovny.
Ještě k výše uvedené úschově kupní ceny. Že nejde o jednoduchý právní problém, dosvědčuje třeba článek Jiřího Lemberka „Úschova kupní ceny Komu ji svěřit a za jakých podmínek?“. Autor v něm mimo jiné popisuje příklad z jedné realitní kanceláře: „V MAXIMA REALITY se v rámci úschov kupních cen praktikuje přísný vnitřní systém několikaúrovňového nezávislého kontrolování a autorizování výplat z úschovy, kdy každou výplatu musí zkontrolovat a autorizovat tři vedoucí pracovníci na různých úrovních a z různých oddělení.“. No a ve Strakonicích? Zde advokát pracující jako právník pro prodávajícího zastane vše sám. A ještě navíc je u prodávajícího členem dozorčí rady společnosti. Co na tom, že se jedná o velké riziko pro prodávajícího? Autor Jiří Lemberk uvádí ve svém článku dva případy, kdy „Například advokát Miloš Vlasák zmizel s 50 miliony korun, které měl v úschově od desítek klientů pražské společnosti Century Reality 21. K podobné situaci došlo ve Zlíně, kde advokát Milan Holomek zpronevěřil 420 milionů.“.
To že právník Tuháček přenesl povinnost uhradit správní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do Katastru nemovitostí na kupující stranu, může být jenom zastírací manévr. Šlo přece pouze o částku ve výši 1 000 Kč a kupující strana tak získala alespoň nějakou finanční povinnost, což pro veřejnost ve smlouvě vypadá dobře. Proč neuhradit jako kupující strana takovou malou částku, když jinak statisíce zaplatí v rozporu se zákonem teplárna jako prodávající…
Foto 11_1 (zde ve větší velikosti): Závěr kupní smlouvy uzavřené 9.11.2018, kdy Teplárna Strakonice, a.s. prodává rekreační středisko na Kvildě realitní kanceláři PATERNA - REALITY, s.r.o.
Foto 11_2 (zde ve větší velikosti): Závěr kupní smlouvy uzavřené 5.2.2019, kdy realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o. prodává rekreační středisko na Kvildě obchodní společnosti Zotavovna s.r.o.
Připomenout ještě je třeba, že právník teplárny Miloslav Tuháček figurující zároveň jako člen dozorčí rady teplárny, vlastní spolu s bývalým členem představenstva a bývalým generálním ředitelem teplárny dosazeným bez výběrového řízení Josefem Eignerem soukromou firmu TAURIES s.r.o. Jejím předmětem podnikání je mimo jiné též „Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Jsou to skutečně jenom náhody? Josef Eigner se spolu se svým parťákem z podnikání Miloslavem Tuháčkem, společně s dalšími lidmi z politického hnutí Strakonická Veřejnost a jejími kolaboranty, zasloužil téměř o krach teplárny a potom se najednou majetky teplárny za podivných okolností přesouvají nevýhodně na nové majitele. A čistě „náhodou“ jejich firma TAURIES s.r.o. podniká v realitách. Až jednou pravda vyjde najevo, aby již nebylo pro občany Strakonic příliš pozdě!
Foto 12: Takovéto reklamy najdeme běžně na internetu. Jejich obsah ale neplatí v případě současných vládců Strakonic a právníka teplárny i pivovaru (obě společnosti ovládané městem), právníka starosty Břetislava Hrdličky a právníka Města Strakonice Miloslava Tuháčka. V tomto městě podstatné náklady platí prodávající, aby druhá strana na tom co nejvíce vydělala. Je přitom nemyslitelné, že by se tak dělo bez vědomí Břetislava Hrdličky, starosty města, předsedy představenstva teplárny a zároveň dlouholetého zkušeného majitele realitní kanceláře.
Ve světle výše uvedených důkazů, faktů a souvislostí již asi nastal i čas prověřit, za jakých okolností se kupovala ve Strakonicích tzv. Přádelna, kterou dříve neúspěšně prodávala realitní kancelář dnešního starosty Břetislava Hrdličky za částku 8 mil. Kč. Přádelna se nakonec krátce po zvolení Hrdličky a jeho hnutí Strakonická Veřejnost do čela radnice prodala na podzim roku 2015 Městu Strakonice za 12 mil. Kč. Břetislav Hrdlička ji tedy nebyl schopen za nižší částku prodat, tak ji Město Strakonice koupilo za poměrně vyšší částku? Náhoda? Podle dosud neověřených informací dostal každý ze dvou bývalých majitelů Přádelny částku 4 mil. Kč, dohromady tedy 8 mil. Kč. Osud zbývajících 4 mil. Kč, které město zaplatilo, zůstává pravděpodobně dále neznámých.
Rovněž je třeba si ještě připomenout, kdo je za výše uvedené tunelování teplárny v případě prodeje rekreačního střediska na Kvildě zodpovědný. Jsou to zejména lidé spojení s politickým hnutím Strakonická Veřejnost (SV) a jejich kolaboranti, kteří prodej připravili a ti, kteří vedení teplárny dozorují:
Představenstvo teplárny řídil v době prodeje rekreačního střediska na Kvildě starosta Břetislav Hrdlička (SV). Politickými členy představenstva byli a nadále jsou Pavel Zach (SV), Josef Eigner – ten již není (ČSSD) a Pavel Mareš (nepolitik a ředitel tělovýchovných a rekreačních zařízení města, který špatně řídil teplárnu jako její pověřený ředitel). V oboru teplárenství tedy samí amatéři.
Dozorčí radu teplárny řídil a dosud řídí Josef Štrébl (Volba pro město). Jejími členy byli a jsou z řad dalších politiků Josef Moučka (dříve ANO, potom PRO 2016 a nyní Volba pro město), Josef Zoch (SV), Jan Svoboda (dříve ANO, nyní PRO 2016) a právník Miloslav Tuháček (ČSSD – asi jen krátce). Opět nikdo z technologických odborníků teplárny.
Nově je předsedou představenstva Pavel Hřídel (od 6.2.2019) a novým členem představenstva Tomáš Přibyl (od 6.2.2019). Jedná se o nepolitiky a odborníky, kteří mají zkušenosti s řízením velkých firem. Nezbývá než doufat, že tito lidé zastaví pád teplárny a nedovolí, aby padla až na úplné dno. Měli by teplárnu personálně, ekonomicky a organizačně stabilizovat do doby, než se do vedení vrátí i technologičtí odborníci, kteří pomohou určit další vývoj společnosti.
Úkolem občanů Strakonic a nových politiků, doufejme vzešlých z opakovaných komunálních voleb, je co nejrychleji dostat výše červeně označené osoby z vedení teplárny a zabránit jim v další likvidaci podniku, na čemž se doposud podíleli. Představenstva a dozorčí rady městem ovládaných firem by měly být striktně obsazovány odborníky a ne lidmi, které k moci vyneslo pouze jejich politické angažování se. Pokud se sami občané Strakonic svojí volbou nepřičiní o to, aby se z vedení a kontroly Teplárny Strakonice, a.s. dostaly ven červeně označené pijavice přisáté na městem ovládaném majetku, doplatí na to všichni občané prudkým zvýšením ceny tepla a teplé vody. Minimálně v době, kdy teplárnu koupí díky jejímu nucenému prodeji nějaký soukromý investor.
Pro úplnost je třeba uvést, že neschopného ředitele teplárny Josefa Eignera se zbavil sám „očistný mechanismus“ Strakonické veřejnosti, tak dobře známý z 50. let minulého století. Na řadě jsou nyní další, červeně označení amatéři, kteří Teplárně Strakonice, a.s. jenom škodí.
Jisté je, po zveřejnění všech zde uvedených skutečností, že se proti autorovi článku i proti samotnému magazínu iStrakonice.cz strhne vlna urážek na facebooku. Je to pochopitelné, protože zarytí zastánci praktik Strakonické Veřejnosti se neštítí žádných lží, polopravd, překroucených informací a vulgarit. Přitom rozumně uvažujícímu člověku stačí zjistit si potřebné údaje, v tomto článku uváděné, jejich vyhledáním na internetu. A konfrontovat je se zde zveřejněnými smlouvami.
Foto 13: Například na webu euro.cz se čtenář dozví, že daň z převodu nemovitostí platí kupující. A hned čtenář zná víc, než studovaný právník Miloslav Tuháček. I když tento „právník“ asi zde uvedené informace také moc dobře zná. Jenom ale možná také ví, jak podojit městem ovládanou společnost.
Prodej horského rekreačního střediska Teplárny Strakonice, a.s. na Kvildě byl velkou chybou. Chata sloužila teplárně více jak 40 let a do její rekonstrukce se investovaly nemalé peníze. Tvořila páteřní článek sociálního systému podniku s tím, že jejích služeb mohli využívat i ostatní občané Strakonic. Atraktivní prostředí se vzdáleností pouhých 50 km od Strakonic z chaty učinili cennou a lukrativní nemovitost. V celkem 14 pokojích bylo k dispozici 38 lůžek. Rekreanti měli k dispozici společenskou místnost s televizí, kolárnu, lyžárnu, WC, sprchy, wi-fi a vlastní parkoviště. Při pobytu nad 7 nocí se platilo 200 Kč za osobu a noc, při kratším pobytu 220 Kč a při pobytu na 1 noc 300 Kč. Počítáme-li s průměrem, za lůžko se platilo 240 Kč za osobu a noc. Při plně obsazeném středisku tak činil denní příjem 9 120 Kč, za měsíc (30 dnů) to bylo 273 600 Kč.
Horská chata teplárny tedy generovala zisk a pro podnik nebyla žádnou finanční ani jinou přítěží. Nalézt u ní můžeme naopak samá pozitiva. Zimní a letní rekreace. Běžky, sjezdovky, kola i pěší výlety. Potom přijde několik nevzdělanců – výše červeně označených, a je po majetku. Jenom proto, že oni sami nejdříve spotřebovali rezervní peníze teplárny ve výši 80 mil. Kč, co jim zanechali jejich předchůdci, a potom svým nezodpovědným a amatérským přístupem přivedli podnik do velkých finančních potíží. Nyní se snaží za každou cenu oddálit ty největší ekonomické a existenční problémy teplárny, aby v opakovaných volbách byli zvoleni na další funkční období a mohli tak dále „řídit“ městem ovládané firmy a město samé. Sát jako pijavice, kterým je jedno, jak hostitel skončí.
Nynější nový majitel rekreačního střediska na Kvildě si hned zařídil nové webové stránky http://www.zotavovnakvilda.cz/. Doména byla zaregistrována 4.3.2019, den před oficiálním převzetím majetku. Zajímavé jsou i nové ceny za ubytování, které platí při ubytování nejméně na 2 noci. O Velikonocích, v letní a zimní sezóně zaplatí dospělý 360 Kč (dítě do 12ti let 310 Kč) a mimo sezónu zaplatí dospělý 320 Kč (dítě do 12ti let 270 Kč). Při ubytování na 1 noc se přičítá všem bez rozdílu režijní poplatek ve výši 50 Kč na osobu. Porovnáním s původními cenami lehce zjistíme, jak noví majitelé na nemovitosti vydělávají oproti minulosti. Na chatě, která je podle starosty Hrdličky údajně málem ruinou.
Sami noví majitelé chaty na Kvildě ji na svém webu charakterizují následovně: „Původní ubytovna - zotavovna v centru obce Kvilda na Šumavě. Nabízíme ubytování v celkem 14 ti dvou, tří a čtyřlůžkových pokojích za příznivé ceny. Přijeďte si k nám odpočinout. Na Kvildě je sezóna po celý rok.“.
Foto 14: Břetislav Hrdlička ze Strakonické Veřejnosti lhal čtenářům Týdeníku Strakonicko, když v rozhovoru v čísle 1/2019 tvrdil, že na chatě není „žádná společenská místnost, žádná jídelna“. Jedná se skutečně o darebáka, který se naučil lhát naprosto neskutečným způsobem. Důkazem mohou být současné webové stránky nového majitele chaty na Kvildě, které ukazují jak hezkou jídelnu, tak i hezkou společenskou místnost. Problémem Strakonic tak zůstává nekritické hodnocení současného vedení města mnohými obyvateli a přístup novinářů, kteří když starosta Hrdlička řekne, že slunce svítí černě tak napíšou, že starosta řekl, že slunce svítí černě. Bez další vlastní analýzy problematiky.
Foto 15: Nové Webové stránky bývalého rekreačního střediska Teplárny Strakonice, a.s. na Kvildě mají jednu zvláštnost. Nikde se na nich nedozvíte, kdo chatu vlastní a kdo ji provozuje. Proč se jenom stále naskýtá otázka, zda za skutečnými majiteli náhodou nestojí právník Miloslav Tuháček nebo starosta Břetislav Hrdlička? Snaha o prodej majetků teplárny za co možná nejnižší cenu by tomu napovídala. Pokud by za novým majitelem stál sám právník Miloslav Tuháček, měl by to na horskou rekreaci skutečně blízko. Rovných 25 km z místa jeho chaty a pozemků v obci Rohanov. V tomto případě se jedná o čirou spekulaci. Na druhou stranu, proč se tedy tak snažil, aby cena za rekreační středisko na Kvildě byla pro kupujícího co nejnižší? Zařídil, že poplatky za kupujícího zaplatila teplárna.
Foto 16: Fotografie z 9.3.2019. Jak je z fota patrné, zájem o využití
bývalého rekreačního střediska teplárny je i nyní, po jeho prodeji.
Foto 17: Velkou výhodu bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě je vlastní parkoviště.
Foto 18: Pohled od bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě na část blízkých sjezdovek.
Foto 19: Fotografie z 9.3.2019. Nový majitel bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě
stále používá i parkovací karty teplárny. Vše nechal tak jak bylo a jenom vydělává.
Proč ne, stav chaty i vnitřního vybavení mu to bez problémů umožňuje.
Foto 20: První patro bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě. Kompletně
nově postavené pracovníky teplárny a za peníze teplárny. Až se dostanou
k účetnictví Teplárny Strakonice, a.s. nezávislí odborníci bude zajímavé zjištění,
jaká byla skutečná účetní hodnota celého rekreačního střediska s příslušenstvím.
Foto 21: V okolí bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě nebývá nikdy nedostatek sněhu.
Foto 22: V okolí bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě je krásné infocentrum
se zajímavým naučným a interaktivním vzdělávacím programem, kinem a studovnou.
Foto 23: V okolí bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě se nachází
spousta krásných výletních míst. Například Jezerní slať a prameny Vltavy.
Foto 24: V bezprostředním okolí bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě
se nachází krásný kostel svatého Štěpána z let 1892-93.
Foto 25: V okolí bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě
se nachází zajímavé vyřezávané sochy, tak typické pro horské oblasti.
Foto 26: V bezprostředním okolí bývalého rekreačního střediska teplárny
na Kvildě najdeme i cukrárnu, pekárnu a pivovar.
Foto 27: V bezprostředním okolí bývalého rekreačního střediska teplárny na Kvildě
najdeme i pekárnu, kde jsou k zakoupení nejrůznější druhy koláčů
a dalšího sladkého pečiva, včetně vlastního kváskového chleba.
Foto 28 (zde ve větší velikosti): Na bývalé rekreační středisko teplárny na Kvildě
zbyly Strakoňákům již jenom vzpomínky. Oficiálně jeho novým majitelem
je obchodní společnost Zotavovna s.r.o.
Foto 29 (zde ve větší velikosti): Jaká byla skutečná reálná prodejní cena bývalého
rekreačního střediska teplárny na Kvildě, se již nikdy nedozvíme. Jenom pro ilustraci.
Jeho kupující, realitní kancelář PATERNA - REALITY, s.r.o., prodávala ve stejnou dobu
apartmánový dům kousek od centra Kvildy za 15 mil. Kč. Tolik by teplárna nedostala.
Více než ale dostala, bylo rozhodně reálné. Bývalé rekreační středisko teplárny mělo
výměru 663 m2 a dražší dům výměru 450 m2. Ten byl ale zase lepší.
Teplárna získala prodejem horské chaty s pozemky na Kvildě 9 mil. Kč. Z částky musela zaplatit DPH ve výši 21 %, takže jí zbylo 7 438 017 Kč. Tato částka je skutečnou prodejní cenou. Když zaplatila služby „svého právníka“ Miloslava Tuháčka, mohlo jí zbýt 7 400 000 Kč. Teplárna dále zaplatila daň z převodu nemovitosti. Z celkové částky jí tak zbylo něco kolem 7 100 000 Kč. Od této částky je třeba odečíst zůstatkovou hodnotu rekreačního střediska evidovanou v účetnictví teplárny. Uvedenými počty dojdeme k částce něco okolo 5 mil. Kč, které tvoří reálný zisk z prodeje.
Protože ale neznáme všechny skutečné náklady teplárny a jejich výši, jako například poplatek za znalecký posudek, náklady na opatření podkladů pro vyměření daně z nabytí nemovitých věcí, skutečnou marži právníka Tuháčka a případné další náklady, zisk z prodeje proto může být i řádově statisíce Kč pod 5 mil. Kč. Stálo to skutečně za to? Teplárně Strakonice, a.s. a občanům Strakonic určitě ne. Politikům okolo Strakonické Veřejnosti ano, protože oddálili dobu, kdy se veřejně provalí, jak špatně teplárnu uplynulé skoro čtyři roky vedli.
Karel Janský
Autoři a zdroj fotografií: Foto 1, 16 až 27 – Karel Janský; foto 2 – google.cz; foto 3 – mapy.cz; foto 4 – Týdeník Strakonicko; foto 5 až 11 – archiv iStrakonice.cz; foto 12 – internetová reklama; foto 13 – euro.cz; foto 14 a 15 – zotavovnakvilda.cz; foto 28 – cuzk.cz; foto 29 – reality-sumava.cz.