Zpět na úvodní stránku
Likvidace tajemníka Městského úřadu po Strakonicku – 3. část, aneb jak to bylo s údajnou registrací tajemníka u StB doopravdy
23.6.2017. Garantem za fungování každého Městského úřadu je jeho tajemník, nikoliv starosta. Ne jinak je tomu i ve Strakonicích. Zde na chod úřadu dohlíží zkušený úředník, pan Vladimír Stroner. Člověk, který byl osočen ze spolupráce se Státní bezpečností (StB) starostou Strakonic Břetislavem Hrdličkou a jeho věrnými. Redakce magazínu iStrakonice.cz tento případ sleduje ve svém seriálu „Likvidace tajemníka Městského úřadu po Strakonicku“ a sama zahájila pátrání u pamětníků, v Archivu bezpečnostních složek a dalších archivech. Čtenářům postupně přineseme výsledky našeho výzkumu. Zásadní fakta již ale přinášíme nyní.
Foto 1: Tajemník Městského úřadu Strakonice, pan Vladimír Stroner
V dnešním pokračování se zaměříme pouze na vlastní příběh tajemníka Vladimíra Stronera. Na to, co předcházelo jeho registraci v záznamech bývalého režimu, jak se do nich dostal a proč měl dříve negativní lustrační osvědčení. V obecné rovině pak případ probereme detailně v dalších pokračováních. Rozhodně se ale vrátíme i k dalším konkrétním detailům týkajících se přímo pana Stronera. Nejenom k tomu, co se událo před desítkami let, ale i k tomu, co se odehrává v době současné.
Již v tomto stupni pátrání můžeme konstatovat jeden zásadní závěr, který jistě pan Stroner časem potvrdí výsledkem své žaloby na Českou republiku. Takže: Tajemník Městského úřadu ve Strakonicích pan Vladimír Stroner není podle dostupných zdrojů zveřejněných Archivem bezpečnostních složek Ministerstva vnitra České republiky evidován jako vědomý spolupracovník Státní bezpečnosti (StB) ani Vojenské kontrarozvědky (VKR).
K výše uvedenému tvrzení přikládáme příběh, který je sestaven z našeho pátrání v archivech a u pamětníků. Pokud si někdo ovšem myslí, že vše, či jen něco bylo jinak, měl by to doložit. A to rozhodně jiným způsobem, než je pouze nějaký obecný registrační záznam v nějaké knize bývalých bezpečnostních složek. Hezky to pojmenoval jeden diskutující u článku zabývajícím se současnou situací ve Strakonicích na serveru iDnes.cz:
Foto 2: Diskuzní příspěvek ze serveru iDnes.cz
Předně je zapotřebí konstatovat, že tajemník Vladimír Stroner není evidován u StB a jako civilní občan. Zapsán je v záznamech Vojenské kontrarozvědky jako voják základní služby sloužící dva roky u vojenské hudby jako člen vojenského uměleckého souboru. VKR sice byla součástí StB, působila ovšem samostatně v letech 1952 až 1990 v rámci tehdejší Československé lidové armády. Zaměřovala se na prostředí armády a na její příslušníky. Její registrační záznamy byly trochu odlišné od těch u StB. Do hledáčku VKR a do jejích databází se v rámci jedné knihy mohl dostat bojovník proti režimu, pod ním může být evidován vědomý spolupracovník a mezi nimi mohl být například voják základní služby, kterému jenom utekl za železnou oponu jeho strýček – což je i případ tajemníka Vladimíra Stronera.
Redakce magazínu iStrakonice.cz se na údaje uvedené v předchozím odstavci zeptala v Archivu bezpečnostních složek. A zde je jejich odpověď: „Do registračního protokolu mohla být zapsána osoba i bez jejího vědomí“. Dřívější mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl již v roce 2008 připustil, že v seznamech mohli být vedeni lidé, kteří o tom vůbec neměli tušení – „Jestli byl člověk „hodný“ nebo „zlý“, to se jen z evidence nepozná“. Nechme promluvit ještě zástupce ředitele Archivu bezpečnostních složek Martina Pulece. Ten v roce 2008 obecně konstatoval, že: „Mohla to být prověřovaná osoba, mohl to být spolupracovník“.
A potom přijde někdo s morálními kvalitami a inteligencí jako je například starosta Břetislav Hrdlička nebo místostarosta Milan Jungvirt a slušný člověk je v problémech. Mimochodem, zastupitel Josef Zoch se po Strakonicích chlubí tím, že právě on informaci o tajemníku Stronerovi vyhledal.
Vraťme se nyní k tajemníkovi Vladimíru Stronerovi. Zde uvedené údaje pochází z archívů a od pamětníků, sám pan Stroner nyní nezvedá telefon. Tomu se ovšem není co divit, když je obětí tak otřesné kampaně zaměřené proti němu.
Foto 3: Hlavní a pomocná kniha, ve kterých je tajemník Vladimír Stroner evidován Vojenskou kontrarozvědkou
Tajemníkův příběh začíná ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století, kdy přes Československé hranice utíká bratr jeho otce Karel Stroner, tedy tajemníkův strýc. Na sobě má uniformu vojáka základní služby tehdejší Československé lidové armády. Útěk se mu podaří a Karel Stroner se usazuje v Anglii, tedy ve svobodné zemi. Jeho emigrace není po nástupu KSČ v této zemi rozhodně chápána režimem jako něco správného a vítaného.
Příběh pokračuje dne 27. října 1974, kdy tajemníkovi umírá v Československu otec, který se původně živil jako mlynář. Jeho bratr Karel se ihned začíná v Anglii zajímat o to, zda by mohl přijet na bratrův pohřeb. Zasílá dotaz na Ministerstvo vnitra ČSSR, jestli by to bylo možné. Do toho ale vstupuje Britská zpravodajská služba. Ta Karla Stronera varuje a upozorní na skutečnost, že je v hledáčku Československých bezpečnostních složek a že by mohl být po příjezdu do své rodné země zatčen a uvězněn. Karlův příjezd na pohřeb se tedy nekoná.
Foto 4: Karel Stroner, strýc tajemníka Vladimíra Stronera
Ještě pro upřesnění, tajemníkův otec pracoval jako mlynář do roku 1951 na starém Zelenkovo mlýně (pod obchodním centrem a restaurací Hvězda). Tehdy mu byl odebrán živnostenský list a v roce 1952 se musel přeučit na opraváře transformátorů. Od té doby pracoval až do své smrti u Jihočeských elektráren na staré elektrárně ve Strakonicích (za Hodkovo pilou). Přítěží mu jistě bylo i jeho členství v lidové straně.
Nyní asi to nejdůležitější. Ještě před úmrtím otce, koncem září nebo začátkem října 1974, nastupuje k dvouleté prezenční vojenské službě dnešní tajemník Vladimír Stroner. Odveden byl k vojenské hudbě jako člen uměleckého souboru do Kroměříže. Hudebníci přitom byli jedna ze skupin, o které měla VKR velký zájem díky jejich cestám po republice a do zahraničí. Paradoxem ale je, že sám Vladimír Stroner za dobu konání vojenské služby prakticky neopustil hranice Jihomoravského kraje.
Díky svému strýci Karlu Stronerovi a jeho emigraci se záhy po svém nástupu na vojnu dostává dnešní tajemník do problémů. Navštěvuje ho tzv. „kontráš“ (příslušník VKR) a začíná ho jejich terminologií vytěžovat. Zpovídá ho a nutí, aby hlásil jakýkoliv kontakt se svým strýcem – zlým imperialistou. Výslechu u „kontráše“ se vyhnout nešlo, i když člověk potom řekl „NE“.
Věc má ovšem i další rozměr. Vojenská kontrarozvědka vojáky s podobnými kontakty, jako měl Vladimír Stroner, záměrně vyhledávala. Byli pro ně totiž vítaným zdrojem informací o tom, co se děje na zlém „Západě“. Některé vojáky se zajímavými kontakty sami „kontráši“ zaevidovali do svých databází – i bez jejich vědomí (!), a snažili se je přimět ke spolupráci. Někdy přímo a někdy oklikou. Pokud se dotyčný voják osvědčil, byl evidován nadále. Pokud se neosvědčil, jeho spis skartovali.
Nyní se podívejme ve světle důkazů a faktů na evidenci tajemníka Vladimíra Stronera v databázi VKR. Vzhledem k tomu, že jeho osobní svazek byl v minulosti jako nezajímavý a nepotřebný zničen a Archiv bezpečnostních složek nedisponuje žádným dalším archivním dokumentem k jeho osobě – kromě registračního protokolu a pomocného registračního protokolu, nelze o okolnostech jeho registrace zjistit žádné další podrobnosti použitelné proti němu nebo pro něho.
Datum 1. října 1974 napsané tužkou u jeho příjmení s největší pravděpodobností znamená datum nástupu k výkonu vojenské základní služby. Čísla 0023/1388 a 0023/1389 u jeho záznamů pak pravděpodobně znamenají krycí čísla funkcí pracovníků VKR. Označení 3. MSD v řádcích s jeho registrací znamenají, že o registraci zažádala VKR 3. motostřelecká divize. Zkratka SAO (správně SEO) Správa VKR ZVO znamená Statisticko-evidenční odbor správy vojenské kontrarozvědky Západního vojenského okruhu. Písmeno „A“ nad jeho jménem (pouze u jedné z knih) může znamenat agent, o spolupráci tajemníka s kýmkoliv to ovšem nic neříká. Stejně tak krycí jméno „Tesla“. Zde se může jednat o poznámky registrujícího důstojníka – k čemu chtěl pana Vladimíra Stronera dotlačit.
Tajemník byl do evidence zaveden 25.9.1975 (rozsah 74001-75000) a spis byl určen ke zničení 15.10.1976. To je zhruba po roce od registrace. Zničen tak brzy byl pravděpodobně proto, že se tento adept neosvědčil nebo nebyl získán k vědomé spolupráci. Ve druhé knize byl zaveden 16.10.1975 (rozsah 73971-74960) a agenturní svazek byl komisionálně zničen („ZZ 26069“) dne 5.11.1976. Svazek totiž pravděpodobně neobsahoval žádné státobezpečnostní poznatky, které mohla VKR použít pro svou činnost. Proto byl svazek po odchodu jmenovaného do civilu bez archivace určen k zničení. Pan Stroner je veden ve dvou knihách proto, že VKR mohla používat kromě centrálního registračního protokolu vedeného u Hlavní správy VKR ještě pomocný registrační protokol. Ten sloužil k zaznamenávání pohybu spisu pro registrujícího pracovníka.
Pokud by byl Vladimír Stroner pro Vojenskou kontrarozvědku zajímavý, jeho spis by nebyl tak brzy skartován. Z délky jeho registrace lze usuzovat, že lidově řečeno „nic nepustil“ a „nic nevykecal“. Proto byl ze zájmu VKR vyřazen jako neperspektivní. Tvrdit nyní o Vladimíru Stronerovi, že byl vědomým agentem VKR nebo StB je stejné, jako kdyby starosta Břetislav Hrdlička navštívil psychiatrickou léčebnu, tam se zapsal do návštěvní knihy a tím se automaticky stal bláznem, schizofrenikem či by snad trpěl paranoiou. A to jen na základě zápisu v knize návštěv, kdy by navštívil třeba hospitalizovaného kamaráda „XY“.
Foto 5: Stanovisko Archivu bezpečnostních složek k evidenčním záznamům Hlavní správy vojenské kontrarozvědky
Ještě ke strýci Vladimíra Stronera. Do rodné země se podíval až v roce 1968. Rovněž k této době se váže zajímavý příběh. Psal se 20. srpen 1968 a byl večer. Pro Karla Stronera přijíždí luxusní auto britského velvyslanectví v Praze, nakládá ho do auta a rychle ho odváží ze země. Začíná 21. srpen roku 1968 a hranice se uzavírají… Emigrant Karel Stroner ještě stihl svoji rodnou zemi opustit. Vrací se do ní až po roce 1989, kde také v březnu roku 1995 umírá. Rovněž strýc dnešního tajemníka Karel Stroner byl v hledáčku Státní bezpečnosti. Do evidence zájmových osob StB ho zavedli 27. března 1979 u StB v Českých Budějovicích. Emigranta bylo přece zapotřebí hlídat…
Foto 6: Po roce 1968 již byla naše hranice velmi dobře střežena a lidé uvnitř železné opony byli pronásledováni – podobně jsou dnes pronásledováni lidé ve Strakonicích
Ještě jedna poznámka. Proč v minulosti získal tajemník Vladimír Stroner negativní lustrační osvědčení a nyní po 23 letech dostal pozitivní? Vysvětlení je jednoduché. Do lustrací osob se záznamy Vojenské kontrarozvědky zahrnují až v poslední době, dříve tomu tak nebylo. Registrační protokoly VKR zveřejnil Archiv bezpečnostních složek na internetu až v létě roku 2009. Takže pokud někdo ve Strakonicích usilovně pátrá po tom, kdo za to může, že Vladimír Stroner v minulosti obdržel negativní lustrační osvědčení, je to pouze paranoidní člověk hnaný silnou nenávistí a hledající na někoho cokoliv.
Na závěr jedno zamyšlení. Můj táta říkával, že až se jednou budou počítat mrtví a zmrzačení tohoto režimu, dojdeme možná k většímu číslu, než tomu bylo za režimu minulého. Obojí se týká České republiky. Pokud si zlikvidujeme v podstatě primitivním způsobem ty nejlepší lidi, které má tento stát k dispozici, co nám potom zbyde? Jedině něco takového, jako je starosta Břetislav Hrdlička, místostarosta Milan Jungvirt, radní Rudolf Oberfalcer a František Christelbauer nebo zastupitel Josef Zoch. Čím dál tím více obyvatel Strakonic z toho má strach. Možná nám zbydou ještě dnešní jejich přisluhovači a kolaboranti, pokud ovšem také oni nebudou časem sami uvedenou pětkou zlikvidováni.
Děsivou představou je, že dnes můžeme zničit osobní i profesní život člověka pouze na základě toho, že ho kdysi někdo zapsal do nějakých seznamů. O podrobnostech zápisu se nic nedochovalo, ovšem my přesně „víme“, že ten člověk byl špatný. „My“ si ale tzv. myjeme ruce. Existuje přece lustrační zákon, kterým se zaštítíme. „My nic, to oni poslanci, kteří pro takový zákon zvedli ruce“! Kdejaký šmejd tak dnes může stoupat v politické i profesní kariéře jenom proto, že likviduje ty vzdělanější a úspěšnější lidi kolem sebe tím, že na nich hledá chyby a zveřejňuje o nich polopravdy a lži. On sám by se přitom na nic pořádného nezmohl, kdyby se měl poctivě vypracovat k lepšímu postavení.
Karel Janský
Obsah fotografií: Foto 1 – Tajemník Městského úřadu Strakonice, pan Vladimír Stroner; foto 2 – Diskuzní příspěvek ze serveru iDnes.cz; foto 3 – Hlavní a pomocná kniha, ve kterých je tajemník Vladimír Stroner evidován Vojenskou kontrarozvědkou; foto 4 – Karel Stroner, strýc tajemníka Vladimíra Stronera; foto 5 – Stanovisko Archivu bezpečnostních složek k evidenčním záznamům Hlavní správy vojenské kontrarozvědky; foto 6 – Po roce 1968 již byla naše hranice velmi dobře střežena a lidé uvnitř železné opony byli pronásledováni – podobně jsou dnes pronásledováni lidé ve Strakonicích.
Autoři a zdroj fotografií: Foto 1 – Karel Janský; foto 2 – idnes.cz; foto 3 – abscr.cz; foto 4 – Archiv bezpečnostních složek; foto 5 – abscr.cz; foto 6 – archiv redakce.