Zpět na úvodní stránku

Žákovská stipendia po Strakonicku – 1. část, aneb proč tento propadák nikde jinde nechtějí a kdo ho vymyslel

28.6.2017. Město Strakonice zavedlo ve školním roce 2015/2016 na druhém stupni svých základních škol tzv. prospěchová stipendia pro jedničkáře a pro ty žáky, kteří se nejvíce zlepší ve svém prospěchu oproti prvnímu pololetí. Propagovány jsou podobně, jako jiné neúspěšné projekty nového vedení radnice po roce 2014. Styl je jednoduchý. Vedení města vymyslí hloupost a následně se chlubí, že jsou jediní v republice nebo širokém okolí. Jak jsou skvělí a hlavně – že jsou první. Jejich ideu často převezmou někteří novináři a některé redakce televizí, pro které se jedná o zajímavost. Prostě ve Strakonicích, kdyby si starosta na veřejnosti „pšouknul“, hned to bude na předních titulcích zpráv – „jsme přece první a jsme zatím jediní, co to dokázali!“ Co na tom, že nikde jinde o něco podobného nestojí…

Foto 1: Zastupitel Strakonic Jan Svoboda, autor neúspěšného propadáku jménem žákovská stipendia

Foto 1: Zastupitel Strakonic Jan Svoboda, autor neúspěšného propadáku jménem žákovská stipendia

Podrobněji se budeme žákovským stipendiím na základních školách ve Strakonicích věnovat v dalších dílech našeho seriálu. Nyní zatím můžeme konstatovat, že tento podivný projekt funguje pouze ve Strakonicích a pokud je nám známo, žádné další školy v republice strakonický experiment nenásledovaly. Podivují se nad ním i mnozí odborníci. Kladně či vyhýbavě se vyjadřují pouze zástupci strakonických škol. Není divu, když město je jejich zřizovatelem.

Na úvod našeho seriálu je nutné rovněž uvést, že projekt žákovských stipendií na základních školách není tak úplně novou a originální záležitostí. Stejně jako ve Strakonicích s nimi přišel dnešní zastupitel Jan Svoboda krátce po revoluci na Základní škole Košík v Praze, dnešní Základní škole Hostivař. Tedy zhruba před 27 lety. Svobodův již tehdy osamocený pokus brzy zkrachoval a od té doby do dnešních dnů podle dostupných informací neměl nikdo zájem v něčem tak pochybném a pro děti nevhodném pokračovat. Až město Strakonice, kde Jan Svoboda konečně svá stipendia prosadil. Jedno je ovšem jisté. Strakonická verze stipendií nese ještě rukopis někoho jiného, kdo pedagogice opravdu rozumí. V opačném případě by byl takový projekt předem odsouzen k rychlejšímu zániku.

Základní škola Košík (dnes Hostivař), kde Jan Svoboda někdy kolem roku 1990 vymyslel žákovská stipendia, o která ani tam, ani nikde jinde, nebyl a není zájem

Foto 2: Základní škola Košík (dnes Hostivař), kde Jan Svoboda někdy kolem roku 1990 vymyslel žákovská stipendia, o která ani tam, ani nikde jinde, nebyl a není zájem

Ve školním roce 2015/2016 bylo ve Strakonicích „odměněno“ 108 žáků a ne deklarovaných a vedením radnice často zmiňovaných 120 žáků. Peníze na žákovská stipendia v uvedeném roce věnovaly Technické služby města Strakonice, tedy městská firma. Šlo o 60 000 Kč. Otázkou zůstává, kam se „zašantročilo“ 6 000 Kč, když 12 žákům stipendia vyplacena nebyla a 60 000 Kč bylo darováno. A jen tak na okraj. Někteří lidé se před rokem divili, proč městská firma poskytuje takové dary, když ani svým zaměstnancům řádně neproplácí přesčasy.

Aby dar na stipendia poskytly městské Technické služby, bylo veřejností hojně kritizováno. Radnice proto v loňském roce slibovala, že pro příště najde sponzory z řad soukromých firem. A výsledek? Již na 13. jednání Komise školství dne 13.10.2016 bylo „všemi hlasy odsouhlaseno, aby stipendia byla financována z prostředků města“. Původní předsevzetí vzala za své. Nikdo z vedení města asi netušil, že by ještě někdo mohl pátrat po původních slibech.

Názor z Ministerstva školství ČR na strakonická žákovská stipendia

Foto 3: Názor z Ministerstva školství ČR na strakonická žákovská stipendia

Názor psycholožky na strakonická žákovská stipendia

Foto 4: Názor psycholožky na strakonická žákovská stipendia

Jedna drobnost. Stipendia dostávají jedničkáři a ti žáci, kteří se ve svém prospěchu nejvíce zlepšili. Kde je ale u druhé skupiny žáků nějaká veřejná kontrola? Proč nejsou zveřejňovány jejich průměry, byť třeba anonymně? Ostatní žáci by si tak mohli spočítat, kolik jim do udělení stipendia chybělo na průměru. Mohlo je to například i motivovat pro příště. Třeba by potom také nevisel stín pochybnosti nad tím, zda vnuk zastupitele a autora stipendií Jana Svobody obdržel stipendium za své zlepšení v prospěchu oprávněně či neoprávněně. Není náhodou druhý typ stipendií „rozdáván“ pouze dětem „zasloužilých“ straníků a jejich přívrženců? Zkontrolovat to nikdo nemůže.

Pro dnešek opustíme samotná žákovská stipendia a budeme se podrobněji věnovat jejich autorovi, dnešnímu zastupiteli Janu Svobodovi. Zejména jeho pedagogické kariéře, ve které najdeme i zvláštní zajímavosti. A budeme se ptát. Jde přece o politika, který je více na očích veřejnosti než „normální“ občan. Když jsme dnešní článek před časem avizovali, Jan Svoboda nám poslal e-mail. Jeho text zveřejňujeme v plném znění. Pokud se uvedený zastupitel bude chtít k něčemu zde publikovanému vyjádřit, rádi mu poskytneme prostor. Voliči by o něm měli vědět podstatné informace a znát jeho názory.

Poznámka: Obrázky (texty) můžete zvětšit jejich zobrazením na nové kartě nebo si je uložit v plném rozlišení příkazy, které se objeví po kliknutí na obrázcích pravým tlačítkem myši. Texty zvětšíte i tak, že na klávesnici stisknete tlačítko CTRL a budete ho držet za současného otáčení kolečkem myši směrem od sebe.

E-mail odeslaný zastupitelem Janem Svobodou šéfredaktorovi magazínu iStrakonice.cz dne 18.11.2016 ve 21:26 hod.

Foto 5: E-mail odeslaný zastupitelem Janem Svobodou šéfredaktorovi magazínu iStrakonice.cz
dne 18.11.2016 ve 21:26 hod.

Generální tajemník školské sekce Česko-slovenského národního kongresu a ředitel Základní školy Košík v tehdejší Praze 10 Jan Svoboda představil svůj projekt žákovských stipendií již v roce 1990 v článku „Hlavou proti zdi“ – Učitelské noviny, ročník XL (93), č. 34, 12.10.1990, str. 7. Šlo o „výkřik do tmy“, projekt se neujal a Jan Svoboda za ne zcela jasných okolností krátce na to školu opustil. Pan Svoboda by třeba mohl čtenářům sdělit něco o problémech s financemi na školním lyžařském zájezdu na Košíku a o tom, zda se soudil se svým tehdejším zaměstnavatelem, když opouštěl školu a jak eventuální soud dopadl. Vyjádřit se rovněž může k otázce, zda používal na Košíku peníze z nájmů určených pro školu pro své účely nebo ne.

Foto 6: Generální tajemník školské sekce Česko-slovenského národního kongresu a ředitel Základní školy Košík v tehdejší Praze 10 Jan Svoboda představil svůj projekt žákovských stipendií již v roce 1990 v článku „Hlavou proti zdi“ – Učitelské noviny, ročník XL (93), č. 34, 12.10.1990, str. 7. Šlo o „výkřik do tmy“, projekt se neujal a Jan Svoboda za ne zcela jasných okolností krátce na to školu opustil. Jan Svoboda by třeba mohl čtenářům sdělit něco o problémech s financemi na školním lyžařském zájezdu na Košíku a o tom, zda se soudil se svým tehdejším zaměstnavatelem, když opouštěl školu a jak eventuální soud dopadl. Vyjádřit se rovněž může k otázce, zda používal na Košíku peníze z nájmů určených pro školu pro své účely nebo ne.

Darovací glejt původních žákovských stipendií ze školního roku 1990/1991 na Základní škole Košík v Praze

Foto 7: Darovací glejt původních žákovských stipendií ze školního roku 1990/1991
na Základní škole Košík v Praze

Od 1. února 1994 pracoval Jan Svoboda jako ředitel školy v Jedličkově ústavu pro postižené děti v Praze na Vyšehradě. Na jeho angažmá některé děti a jeho někteří bývalí kolegové asi nikdy nezapomenou – v tom špatném slova smyslu. Hodně lidí si podle pamětníků oddychlo, když těmito dveřmi přestal chodit do práce.

Foto 8: Od 1. února 1994 pracoval Jan Svoboda jako ředitel školy v Jedličkově ústavu pro postižené děti v Praze na Vyšehradě. Na jeho angažmá některé děti a jeho někteří bývalí kolegové asi nikdy nezapomenou – v tom špatném slova smyslu. Hodně lidí si podle pamětníků oddychlo, když těmito dveřmi přestal chodit do práce.

Po odchodu Jana Svobody z Jedličkova ústavu se v tomto zařízení začala atmosféra mezilidských vztahů zlepšovat. Dodnes o tom pamětníci vypráví.

Foto 9: Po odchodu Jana Svobody z Jedličkova ústavu se v tomto zařízení začala atmosféra mezilidských vztahů zlepšovat. Dodnes o tom pamětníci vypráví.

O tom, že Jan Svoboda musel z Jedličkova ústavu odejít, se můžeme dodnes dočíst i v místní kronice Jedličkova ústavu. Pan zastupitel Jan Svoboda by mohl čtenářům sdělit, zda se někdy pokoušel v Jedličkově ústavu či jiné škole nechat si proplatit nějaké peníze ze stavby soukromého rodinného domu na úkor školy.

Foto 10: O tom, že Jan Svoboda musel z Jedličkova ústavu odejít, se můžeme dodnes dočíst i v místní kronice Jedličkova ústavu. Zastupitel Jan Svoboda by mohl čtenářům sdělit, zda se někdy pokoušel v Jedličkově ústavu či jiné škole nechat si proplatit nějaké peníze ze stavby soukromého rodinného domu na úkor školy.

Foto 11 – dole: Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.

Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.
Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.
Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.
Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.
Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.
Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.

Zde končí foto 11

Foto 12 – dole: Redakci magazínu iStrakonice.cz se podařilo získat dokument, který je z větší části o dnešním zastupiteli Janu Svobodovi. Po delším přemýšlení ho otiskujeme celý, jelikož obsahuje informace, které by jako politik měl rozhodně voličům vysvětlit. Uveřejněním pouze některých pasáží bychom porušili souvislosti textu. Jako celek prosím berte předložený dokument s rezervou, jedná se o názor jednoho člověka – pisatele předloženého dokumentu. Nic v něm nemusí být pravda! Pokud se k němu bude chtít zastupitel Jan Svoboda vyjádřit i mimo níže položené otázky, určitě mu to umožníme.

Otázky pro Jana Svobodu:

  1. Donášel jste někdy někomu na někoho? Koho jste vyučoval na Praze 10 – mimo výuky na základní škole? Kde a koho jste to vyučoval?
  2. Odposlouchával jste někdy někoho? Vyhrožoval jste někomu? Udával jste někoho? Kradl jste někdy na nějaké pozici?
  3. Okradl jste někdy děti „Na košíku na Praze 10“?
  4. Okradl jste někdy „lidi v Jedličkově ústavu“?
  5. Kradl jste někdy buřty a salámy u německého podnikatele?

Pomluvy nejsou hezká věc. Bude jenom dobře, když se politik a zastupitel Jan Svoboda k výše uvedeným otázkám, případně ostatním textům, vyjádří. Zveřejníme jakoukoliv jeho odpověď, která se bude věnovat uvedenému tématu.

Foto 12 – dole: Redakci magazínu iStrakonice.cz se podařilo získat dokument, který je z větší části o dnešním zastupiteli Janu Svobodovi. Po delším přemýšlení ho otiskujeme celý, jelikož obsahuje informace, které by jako politik měl rozhodně vysvětlit voličům. Uveřejněním pouze některých pasáží bychom porušili souvislosti textu. Jako celek prosím berte předložený dokument s rezervou, jedná se o názor jednoho člověka – pisatele předloženého dokumentu. Nic v něm nemusí být pravda! Pokud se k němu bude chtít zastupitel Jan Svoboda vyjádřit i mimo níže položené otázky, určitě mu to umožníme.
Foto 12 – dole: Redakci magazínu iStrakonice.cz se podařilo získat dokument, který je z větší části o dnešním zastupiteli Janu Svobodovi. Po delším přemýšlení ho otiskujeme celý, jelikož obsahuje informace, které by jako politik měl rozhodně vysvětlit voličům. Uveřejněním pouze některých pasáží bychom porušili souvislosti textu. Jako celek prosím berte předložený dokument s rezervou, jedná se o názor jednoho člověka – pisatele předloženého dokumentu. Nic v něm nemusí být pravda! Pokud se k němu bude chtít zastupitel Jan Svoboda vyjádřit i mimo níže položené otázky, určitě mu to umožníme.
Foto 12 – dole: Redakci magazínu iStrakonice.cz se podařilo získat dokument, který je z větší části o dnešním zastupiteli Janu Svobodovi. Po delším přemýšlení ho otiskujeme celý, jelikož obsahuje informace, které by jako politik měl rozhodně vysvětlit voličům. Uveřejněním pouze některých pasáží bychom porušili souvislosti textu. Jako celek prosím berte předložený dokument s rezervou, jedná se o názor jednoho člověka – pisatele předloženého dokumentu. Nic v něm nemusí být pravda! Pokud se k němu bude chtít zastupitel Jan Svoboda vyjádřit i mimo níže položené otázky, určitě mu to umožníme.

Zde končí foto 12

Jan Svoboda reagoval v internetové diskuzi na Týdeníku Strakonicko na článek „Vedení Strakonic oznámilo, že má tajemník pozitivní lustrační osvědčení“. Týkal se tajemníka MěÚ Strakonice Vladimíra Stronera. Věříme, že se pan Svoboda bude věnovat stejně tak své osobě, jako se věnuje jiným – a tím nemyslíme pouze zmiňovaného tajemníka. Poznámka: Internetové diskuze jsou ošidné. Pokud v diskuzi nejde o dnešního zastupitele Strakonic, na případnou žádost necháme diskuzní příspěvek prověřit podle IP adresy a výsledek zveřejníme.

Foto 13: Jan Svoboda reagoval v internetové diskuzi na Týdeníku Strakonicko na článek „Vedení Strakonic oznámilo, že má tajemník pozitivní lustrační osvědčení“. Týkal se tajemníka MěÚ Strakonice pana Vladimíra Stronera. Věříme, že se Jan Svoboda bude věnovat stejně tak své osobě, jako se věnuje jiným – a tím nemyslíme pouze zmiňovaného tajemníka. Poznámka: Internetové diskuze jsou ošidné. Pokud v diskuzi nejde o dnešního zastupitele Strakonic, na případnou žádost necháme diskuzní příspěvek prověřit podle IP adresy a výsledek zveřejníme.

Dnešní zastupitel Jan Svoboda ve svých  dřívějších pedagogických angažmá rozvíjel finanční záležitosti jím řízených škol skutečně hodně zeširoka. Jako organizátor se dokonce podílel na zakládání Klubu podnikajících škol či aktivních učitelů. Studujeme-li dobové materiály, o podnikání Jana Svobody ve školách a o nevýchovnosti jím zřízených žákovských stipendií se diskutovalo opravdu hodně. Možná proto není zase až tak překvapivé, že později se raději staral o českou verzi mobilní navigace pro firmu Sony Ericsson. Co se týká stipendií na základních školách ve Strakonicích, k této problematice se vrátíme obsáhleji v příštím pokračování našeho seriálu.

Karel Janský

Obsah fotografií: Foto 1 – Zastupitel Strakonic Jan Svoboda, autor neúspěšného propadáku jménem žákovská stipendia; foto 2 – Základní škola Košík (dnes Hostivař), kde Jan Svoboda někdy kolem roku 1990 vymyslel žákovská stipendia, o která ani tam, ani nikde jinde, nebyl a není zájem; foto 3 – Názor z Ministerstva školství ČR na strakonická žákovská stipendia; foto 4 – Názor psycholožky na strakonická žákovská stipendia; foto 5 – E-mail odeslaný zastupitelem Janem Svobodou šéfredaktorovi magazínu iStrakonice.cz dne 18.11.2016 ve 21:26 hod.; foto 6 – Generální tajemník školské sekce Česko-slovenského národního kongresu a ředitel Základní školy Košík v tehdejší Praze 10 Jan Svoboda představil svůj projekt žákovských stipendií již v roce 1990 v článku „Hlavou proti zdi“ – Učitelské noviny, ročník XL (93), č. 34, 12.10.1990, str. 7. Šlo o „výkřik do tmy“, projekt se neujal a Jan Svoboda za ne zcela jasných okolností krátce na to školu opustil. Jan Svoboda by třeba mohl čtenářům sdělit něco o problémech s financemi na školním lyžařském zájezdu na Košíku a o tom, zda se soudil se svým tehdejším zaměstnavatelem, když opouštěl školu a jak eventuální soud dopadl. Vyjádřit se rovněž může k otázce, zda používal na Košíku peníze z nájmů určených pro školu pro své účely nebo ne.; foto 7 – Darovací glejt původních žákovských stipendií ze školního roku 1990/1991 na Základní škole Košík v Praze; foto 8 – Od 1. února 1994 pracoval Jan Svoboda jako ředitel školy v Jedličkově ústavu pro postižené děti v Praze na Vyšehradě. Na jeho angažmá některé děti a jeho někteří bývalí kolegové asi nikdy nezapomenou – v tom špatném slova smyslu. Hodně lidí si podle pamětníků oddychlo, když těmito dveřmi přestal chodit do práce.; foto 9 – Po odchodu Jana Svobody z Jedličkova ústavu se v tomto zařízení začala atmosféra mezilidských vztahů zlepšovat. Dodnes o tom pamětníci vypráví.; foto 10 – O tom, že Jan Svoboda musel z Jedličkova ústavu odejít, se můžeme dodnes dočíst i v místní kronice Jedličkova ústavu. Zastupitel Jan Svoboda by mohl čtenářům sdělit, zda se někdy pokoušel v Jedličkově ústavu či jiné škole nechat si proplatit nějaké peníze ze stavby soukromého rodinného domu na úkor školy.; foto 11 – Série pasáží z článku uveřejněného pod názvem „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11, věnovaných Janu Svobodovi. Také kvůli němu byla stávková pohotovost, 49 vychovatelů, učitelů a zdravotníků sepsalo petici na magistrát s žádostí o odvolání Jana Svobody, asi sedmdesát lidí (studenti, personál ústavu, rodiče) založilo Vyšehradskou společnost přátel dětí Jedličkova ústavu. Jedna postižená dívka se i kvůli nepedagogickému a netaktnímu přístupu Jana Svobody pokusila o sebevraždu.; foto 12 – Redakci magazínu iStrakonice.cz se podařilo získat dokument, který je z větší části o dnešním zastupiteli Janu Svobodovi. Po delším přemýšlení ho otiskujeme celý, jelikož obsahuje informace, které by jako politik měl rozhodně voličům vysvětlit. Uveřejněním pouze některých pasáží bychom porušili souvislosti textu. Jako celek prosím berte předložený dokument s rezervou, jedná se o názor jednoho člověka – pisatele předloženého dokumentu. Nic v něm nemusí být pravda! Pokud se k němu bude chtít zastupitel Jan Svoboda vyjádřit i mimo níže položené otázky, určitě mu to umožníme.; foto 13 – Jan Svoboda reagoval v internetové diskuzi na Týdeníku Strakonicko na článek „Vedení Strakonic oznámilo, že má tajemník pozitivní lustrační osvědčení“. Týkal se tajemníka MěÚ Strakonice pana Vladimíra Stronera. Věříme, že se Jan Svoboda bude věnovat stejně tak své osobě, jako se věnuje jiným – a tím nemyslíme pouze zmiňovaného tajemníka. Poznámka: Internetové diskuze jsou ošidné. Pokud v diskuzi nejde o dnešního zastupitele Strakonic, na případnou žádost necháme diskuzní příspěvek prověřit podle IP adresy a výsledek zveřejníme.

Autoři a zdroj fotografií: Foto 1 a 2 – Karel Janský; foto 3 a 4 – TV Barrandov; foto 5 – Jan Svoboda; foto 6 a 7 – Učitelské noviny, ročník XL (93), č. 34, 12.10.1990, str. 7; foto 8 a 9 – Karel Janský; foto 10 – Jedličkův ústav a školy; foto 11 – Respekt, č. 20, 24.-30.5.1993, str. 11; foto 12 – utajený zdroj, redakci iStrakonice.cz známý; foto 13 – jcted.cz/strakonicko.

Zpět na úvodní stránku